Včely jsou fascinující. Péče o ně však vyžaduje mnoho zkušeností, vzdělání a nepochybně i trpělivost či ochotu učit se na vlastních chybách. Podobně je to i s prací s lidmi. Své o tom ví Stanislav Kowalski, který v Prešově vytvořil komunitu milovníky přírody.

Jak ses dostal k včelaření?

První roj jsem dostal ještě jako chlapec od mého sedmdesátiletého strýce. Musel jsem mu za něj zaplatit korunu, na kterou jsem musel plivnout a hodit ji na zem, to prý proto, aby se včelám dařilo. Takto se to kdysi dělalo při prodeji koní, které strýc prodával v poválečném období. Začátky včelaření byly náročné. Nevěděl jsem, jak začít, neměl jsem žádné znalosti a ani jsem netušil, že včely ohrožují nějaké parazity. Ty včely mi zahynuli hned druhý rok a vůbec jsem netušil proč. K včelám jsem se vrátil až po skončení vysoké školy. Začal jsem o nich hodně číst, chodil jsem se cvičit v k místnímu včelaři, který choval přes 100 rodin, a následně jsem si udělal i včelařský kurz v Banské Bystrici. Později v naší obci vypukl mor včelího plodu. Jde o velmi nebezpečnou nákazu, tehdy se každé postižené včelstvo musí usmrtit a spálí se celý úl i vše, co přišlo do kontaktu s nakaženými včelami. Zorganizoval jsem setkání místních včelařů a udělal jsem jim přednášku o hlavních hygienických zásadách, jež se mají dodržovat při chovu včel. To je totiž jednou z hlavních příčin propuknutí chorob.

Tak ses tedy dostal od včelaření „sám pro sebe“ ke komunitním projektem?

V médiích a na sociálních sítích bylo velmi mnoho negativních zpráv o stavu životního prostředí. Zejména o tom, že včely jsou sice považovány za nejdůležitějšího živočicha na planetě, ale že jim hrozí vyhynutí. Chtěl jsem udělat něco pozitivního, hledat řešení a zároveň i motivovat ostatní lidi ve svém okolí k nějaké činnosti. Prezentoval jsem život včel ve školách a na různých ekologických akcích v Prešově, kde bydlím. A jelikož jsem už nechtěl pokaždé přenášet včely v pozorovacím úlky, hledal jsem místo blízko Prešova, kde bych mohl umístit pár včelstev. Bratři františkáni z prešovské komunity mi navrhli, abych umístil včely na baštu v zahradách kláštera, která se nevyužívala. Právě jejich zakladatel, sv. František z Assisi, a jeho blízký vztah k přírodě mě v mnohém inspiruje.